Jste puritánka... nebo „lehká holka“

Je to zvláštní, pokud žena miluje sex a nebojí se o tom mluvit, snadno jí leckdo může přiřknout označení „lehká holka“. Pokud je ale žena v tomto ohledu trošku zdrženlivější, možná dokonce plachá (nebo prostě toho názoru, že do jejího sexuálního života nikomu nic není), může být zase považována za puritánku. Obě nálepky jsou neuvěřitelně nebezpečné, jelikož mohou nastavit hranice ženské sexualitě v rámci patriarchálních egocentrických preferencí.

 

Dobře, je nám celkem jasné proč. Po celá staletí byla žena považována za majetek. Existovala pouze jako majetek svého otce nebo manžela a svůj účel nejlépe naplnila, když porodila několik mužských následníků a „tiše přijímala svůj úděl“. Ženská sexualita byla v tomto kontextu extrémně nebezpečná. Žena, která si sex užívá, by přece během svého života mohla chtít více než jednoho partnera. Co víc, mohla by mít dokonce očekávání, když přijde na manželský život a, pane Bože, mohla by snad od svého manžela požadovat uspokojení svých fyzických potřeb. Těmto problémům se ale lze jednoduše vyhnout, pokud žena nebude mít ponětí o vlastním těle a o svých touhách, nikdy o  nich nebude mluvit už jen proto, že o nich ani neví.

Někdy se zdá, že se tímto vzorcem stále řídíme, i když nikdo už naštěstí není považován za něčí majetek, alespoň ne ve vyspělých zemích. V 21. století ale existuje jakýsi dvojitý standard s několika rozpory. Očekává se od nás, že budeme neodolatelně atraktivní a připravené k sexu. Měly bychom být obeznámeny s „dvaceti cool tipy, jak hýčkat jeho koule“, zatímco bychom stále měly rodit a „tiše přijímat svůj úděl“. Takových příkladů by bylo možné sepsat milion, každý ale zná zlaté pravidlo randění: do třetí schůzky žádný sex. Dočteme se to v ženských časopisech a dozvíme se to i od starší sestry, která nezapomene tu mladší poučit. Pokud roztáhnete nohy dřív, chlapi vás budou vnímat jako tu holku, co je dobrá jen k úletu na jednu noc. Pokud ale čekáte moc dlouho, riskujete označení puritánky a s tím i ztrátu partnerova zájmu.

Není důvod předstírat, že jsem nezažila obojí. Stalo se mi, že jsem se párkrát sešla s jedním klukem a pak jsme strávili měsíce jen povídáním a vzájemným poznáváním. Vím ale i, jaké to je, když na to vlítnete, aniž byste toho druhého opravdu znala. Stalo se to jen jednou, ale proč bych měla vysvětlovat svá rozhodnutí? Nejspíš teď přemítáte, které spojení bylo silnější a ze kterého se stal dlouhodobý vztah? Ve skutečnosti to ale přece nemá s pravidlem „třetího rande“ nic společného. To, na čem opravdu záleží, jsou společné zájmy a cíle.

Jana, jedna z mých dobrých kamarádek z dětství, byla často označována za puritánku. Pochází z velmi nábožensky založené rodiny, ve dvanácti letech bylo ale jen jejím rozhodnutím počkat se sexem do svatby. Když nám bylo mezi patnácti a osmnácti lety a všechny jsme si na večírcích začínaly s pěknými týpky, Jana se šla maximálně projít s nějakým slušným, nábožensky založeným chlapcem, se kterým se pak zdvořile rozloučila před domem. Od začátku dávala najevo, že chce čekat, a tak se chlapci přizpůsobili jejím pravidlům, pokud tedy sami věřili na „cudnost“.

Jana měla štěstí, že svého budoucího manžela poznala během prvního roku na vysoké škole, a na konci třetího ročníku se vzali. „Myslela jsem si, že sdílet společné hodnoty a zachovat si panenství do svatební noci bude stačit k zajištění šťastného milostného života. To nám alespoň říkali v kostele. Jenže potom... události vzaly úplně jiný směr...“ řekla mi kamarádka na třídní sešlosti. Abych to zkrátila, stačí říct, že ve druhém roce svého manželství byla Jana prakticky stále ještě panna. Její manžel měl problém s fimózou a předčasnou ejakulací, takže se v posteli prostě „nemohla odvázat“. Oba byli situací tak zahanbeni, že jim trvalo dva roky, než se odvážili vyhledat profesionální pomoc.

Třetí rok po svatbě měli konečně sex, ale manželství bylo tou dobou už v troskách. Její manžel byl tak frustrovaný, že začal pít a zažíval tak těžké záchvaty vzteku, že Jana dokonce skončila párkrát zbitá. Když se poprvé nervově zhroutila, rozhodla se, že to musí ukončit. Naštěstí měla rodinu, která ji po rozvodu podpořila, trvalo ale roky, než byla schopná celou záležitost uzavřít a začít nový vztah. „Ze svého prvního manželství jsem se hodně poučila. Bylo mi dvacet jedna, o svém těle jsem nevěděla nic a můj manžel na tom byl stejně. Co je horší, neměla jsem tušení o tom, co od vztahu vlastně chci, a tak jsem věřila, že abych byla šťastná, musím jen následovat pravidla a očekávání druhých,“ usoudila.

„V mém novém vztahu mluvíme o sexu hodně. Probíráme, co se nám líbí. Lidé, kteří mě znali ve dvaceti a brali mě za puritánku, by asi nevěřili vlastním uším. Víte ale, co je vtipné? Často na mě pískají, když si vezmu krátkou sukni, a nedávno mi nějaký neznámý chlápek řekl, že bych se neměla oblékat tak sexy, protože vypadám jako lehká holka. Musela jsem se smát, bylo to tak absurdní,“ dodala s nepatrným úsměvem.

Jisté je, že není jednoduché žít ve dvojitém standardu. Nazval vás někdy někdo puritánkou... nebo snad lehkou holkou?