Nebojte se mluvit!

Naše slovní zásoba je definována naším vztahem k vagině. Proč nemáme přijatelné označení pro vaginu? Náš odborník je toho názoru, že slovní zásoba je definována naším vztahem k vlastním genitáliím. 

 

Co je důvodem toho všeho? Je to složité, ale pojďme se na to podívat krok za krokem!

Děti, především malí kluci, objevují své genitálie celkem brzy, okolo druhého a třetího roku. Rádi si pohrávají se svým penisem a často strkají ruku do kalhot, i když teprve nedávno přestali nosit plenky. Považují svůj penis za přirozenou část svého těla, stejně jako prsty na rukou nebo na nohou. Není se čemu divit, když všechno, co musí udělat, aby ho viděli, je kouknout se dolů. Navíc na příjemný pocit, který se dostaví, když se svého penisu dotýkají, jen tak nezapomenou.

Dívčí vagina je naopak schovaná. Nezáleží na tom, jak moc se dívky koukají, stejně nic nevidí, jen ji cítí. Aby získaly představu o tom, co se tam dole nachází, musí se svého těla dotýkat. Pokud se však jejich ruce zatoulají mezi nohy, jejich okolí reaguje úplně jinak, než pokud se jedná o chlapce.

„Fuj. Nedělej to! Ruce pryč!“ Pokud „fuj“ nestačí, rodiče často plácnou svoji dceru přes ruce, když si všimnou, co dělá. V podstatě všechno, co se děje tam dole, čurání, kakání, dotýkání, a později dokonce menstruace, se stává „fuj“, zakázaným a spojeným se studem.

Je téměř přirozené, že náctiletí chlapci sami začínají masturbovat. Celý proces začíná ve školce, kdy už pociťují potěšení, ale neejakulují. Po dosažení biologické dospělosti a příchodu prvního mokrého snu je všechno dokonce ještě lepší. S ejakulací přichází rozkoš a od té doby 90–95 % chlapců masturbuje pravidelně. Tyto pocity už se blíží rozkoši prožívané při pohlavním styku, který mají chlapci ještě před sebou.  

Ženy nikdy nepojmenovávají svou vaginu. A, jak už jsme probírali, nemáme pro ni vlastně přijatelné slovo. Označení vagina v každodenním rozhovoru nikdy neuslyšíte. Vulva je užívána pouze těmi, kterým je dobře známý Dálný východ. U lékaře můžeme mluvit o klitorisu. Vezmeme-li ale v potaz všechno ostatní, není ničím neobvyklým, že se ženy stále potýkají s problémem najít vhodné jméno, když před ostatními mluví o svých intimních partiích.

Povídání o vagině na veřejnosti tak dostalo nálepku tabu, což způsobuje, že dívky vědí čím dál tím méně o svém těle, což je může učinit zranitelnějšími v hygienických záležitostech, a tím pádem i v otázkách pohlavních nemocí. Přestože jsme se v 21. století těmto věcem mnohem více otevřeli, stále je co zlepšovat.

 

Rada odborníka

Kdy se naučíme mluvit otevřeně?

Aby ženy mohly být otevřenější, pokud se hovor stočí na toto téma, musí se zbavit svých dětských komplexů. Je nutné se smířit se svým vlastním pohlavím a tělem.

Váš Idelyn Expert